Češi žijí v iluzi, že se o ně ve stáří postará stát. A pak přijde realita, říká šéf pojišťovny

Vysvětlíte, co vlastně pojištění dlouhodobé péče je a proč jste s ním přišli?

Lidé, jejichž zdravotní stav se dramaticky zhorší a stanou se nesoběstačnými, často zjistí, že finanční pomoc od státu na potřebnou péči nestačí. Doplatky v soukromých zařízeních se pohybují i v řádu desítek tisíc korun měsíčně. Další možností je pobytové zařízení dotované například obcí, ale zde lidé často narážejí na dlouhé, i několikaleté čekací doby. To je samozřejmě problém. Když máte blízkého, který potřebuje dlouhodobou péči, chcete, aby byla zajištěná ideálně hned.

I na tohle je pojištění dobré?

Ano, mimo jiné i na toto je naše pojištění určené. Problém je v tom, že situace, kterou jsem popsal na začátku, může přijít ze dne na den. Máte příbuzného třeba týden nebo dva v nemocnici, ale poté je potřeba mu najít trvalou péči. Buď se to řeší v rámci rodiny a někdo přestane chodit do práce, což s sebou nese výpadek příjmů, nebo je potřeba sehnat místo v pobytovém zařízení. A to bývá problém i pro lidi, kteří peníze mají, i oni se potkají s realitou chybějících lůžek a dlouhých čekacích dob.

Pojištění dlouhodobé péče je v Česku pořád relativně nové a klienty neprozkoumané, mám pravdu?

Pojištění dlouhodobé péče jsme spustili v polovině minulého roku. Produkt aktuálně nabízí pět pojišťoven, ovšem jen my ho máme spojen s možností umístění klienta do partnerského pobytového zařízení. Zatím máme uzavřené vyšší desítky pojistných smluv a další se průběžně sjednávají. Jsem přesvědčený, že pojištění dlouhodobé péče má před sebou velkou budoucnost. Možná jsme jím ale tak trochu předběhli dobu.

V čem?

Lidé dlouhodobou péči pořád berou jako veřejnou službu. Žijí v iluzi, že se o ně má stát postarat. A to nejen ve stáří.

Což ale nefunguje…

A člověku to mnohdy dojde až ve chvíli, kdy v té situaci reálně je nebo ji začne řešit ve svém okolí. Když pak někdo zjistí, že problém doplatků a místa může vyřešit pojištění, jeho ochota pořídit si ho je daleko vyšší. I proto obliba tohoto pojištění bude mít rostoucí tendenci. Přirovnal bych to k pojištění invalidity.

V jakém smyslu?

Když před dvaceti lety začínalo, všichni si říkali: Vždyť přece dostanu od státu invalidní důchod. Ovšem reálný propad příjmů bývá víc než 50 procent. A kdo dneska utratí jen polovinu svých příjmů? Už ušetřit třeba jen 10 nebo 20 procent je dnes pro značnou část lidí problém. A najednou je ten výpadek poloviční… Stejný případ bude pojištění dlouhodobé péče. Až tohle budou lidé zažívat ve větším měřítku a budou zjišťovat, že je to stojí spoustu peněz z vlastní kapsy, bude o tenhle produkt daleko větší zájem.

Tikající bomba

Kdy je vhodné s pojištěním dlouhodobé péče začít?

Je otázka, jestli ho chcete pořídit pro sebe, nebo pro svoje rodiče. Generace dnešních čtyřicátníků řeší hlavně to, kdo se postará o jejich rodiče a kde na to vezmou finanční prostředky. Někdy se zkusí postarat rodinní příslušníci, kteří to vydrží dva tři měsíce, ale péče o nesoběstačného člověka v režimu 24/7 je fyzicky a zejména psychicky hodně náročná. Takže po pár měsících dojdou k tomu, že musí hledat pobytovou péči. Pro generaci 55+ je to ideální pojištění. Typický příklad: nechci svým dětem zůstat na krku a chci, abych měl dost peněz pro případ, že bych se o sebe nedokázal postarat. A když se o mě budou chtít postarat děti, pojištění jim pokryje alespoň část nákladů, které s tím budou mít spojené.

Pro generaci 55+ je to ideální pojištění. Typický příklad: nechci svým dětem zůstat takříkajíc na krku a chci, abych měl dost peněz pro případ, kdy se o sebe nedokáži postarat... A když se o mě budou chtít postarat děti, pojištění jim pokryje alespoň část nákladů, které s tím budou mít spojené.

A pro mladší generace?

Pro generaci ve věku okolo 20 let je z mého pohledu daleko důležitější pojištění invalidity než dlouhodobé péče. Ovšem pro čtyřicátníky a starší má pojištění dlouhodobé péče smysl. Pokud musíte skončit v práci, abyste se starali o rodiče, nebo hledáte prostředky na doplatky za pobytové zařízení, pojištění může výrazně pomoci. Na tohle mysleli i zákonodárci, když schválili daňovou uznatelnost pojištění dlouhodobé péče i v případě, kdy pojistíte své rodiče. A ještě jedna důležitá věc: na rodiče myslete dřív, než se stanou nepojistitelnými kvůli zdravotnímu stavu. Ve chvíli, kdy už péči potřebují, tak je na pojištění pozdě.

Kolik pojištění stojí?

Na českém trhu najdete produkty v rozmezí od 300 do několika tisíc korun měsíčně. Levnější varianty zpravidla obsahují nízkou fixní pojistnou částku, která v čase neroste a tím pádem nezohledňuje inflaci. Naše pojištění stojí pro průměrného klienta přibližně 1500 korun měsíčně a to už je včetně každoročního navýšení pojistné částky. Pojištění obsahuje také zmiňovanou možnost rychlého umístění v partnerském pobytovém zařízení. Zde je důležité zmínit, že pro umístění se nemusíte rozhodnout hned. Můžete se nejdříve zkusit postarat o svého blízkého v domácím prostředí a pojistné plnění použít třeba jako kompenzaci ušlého příjmu. Možnost umístění můžete využít třeba až po několika měsících.

Líbí se klientům možnost odečíst si pojištění z daní?

Je to bezesporu zajímavé i z toho pohledu, že stát vysílá dvě zprávy. Zaprvé: podporuje produkty, které mají dlouhodobě smysl, například penzijní spoření, zmiňované pojištění dlouhodobé péče a jiné. Stát ví, že lidé se budou muset na stáří finančně připravit už v produktivním věku. Ať už formou spoření na život v penzi ve zdraví nebo formou pojištění dlouhodobé péče na důstojný život s pomocí druhých.

A ta druhá zpráva?

Ta se týká pojištění dlouhodobé péče. Stát si uvědomuje, že bez zapojení soukromého sektoru by kapacity ubytovacích zařízení klesaly. Upřímně, reálné kapacity klesají už jen kvůli stárnutí populace. A to ještě nemáme v tomto kritickém věku Husákovy děti, pak bude ten problém ještě mnohem větší. Nebýt soukromých investorů, kteří budují kapacity a v posledních dvou či třech letech se do toho opravdu vrhli, měli bychom tu ještě větší problém. Tím, že pojištění dlouhodobé péče stát podporuje, dává najevo, že si uvědomuje potřebu, aby lidé na tu hromádku více přispěli. Není v možnostech státu se postarat o všechno a o všechny v kvalitě, jakou bychom si představovali.

Bavíme se teď o tikající bombě?

Ano, je to jedna z těch časovaných bomb, která v dnešní společnosti tiká... Máme tu například problém penzí, o kterých se politici 20 let baví, ale reálně jsme se nikam neposunuli. Nebo zdravotnictví, kde přijde daleko větší tlak na naše peněženky, protože zdravotní péče se týká všech lidí, nejen seniorů. Dřív nebo později budeme ve zdravotnických zařízeních platit daleko víc, protože stát na všechno nebude mít peníze.

Vraťme se ke stárnutí populace. Jak moc vážný je to problém?

Statistiky mluví jasně: do roku 2050 se ztrojnásobí počet lidí, kteří budou potřebovat nepřetržitou péči. Momentálně do kategorie 55+ spadá tři a půl milionu lidí a brzy se tam dostanou i Husákovy děti. I ony se setkají s tím, že jako klient kromě peněz potřebujete i několikrát zmiňované lůžko. Jakmile ho nemáte, jste hození do té samé vody jako člověk, který peníze nemá. Pohybujete se v kolotoči nekonečného obvolávání a pořád slyšíte: „Máme plno.“

Už jste naznačil, že nabízíte možnost umístění v partnerských pobytových zařízeních. Oceňují to vaši klienti?

Slyší na to. Máme aktuálně zhruba deset zařízení napříč republikou a pracujeme na tom, abychom postupně pokryli všechny kraje. S naším partnerem, skupinou Ambeat Group, jsme založili nemovitostní fond Ambeat Care. První akvizicí je domov se zvláštním režimem a připravujeme další tři projekty. I pro obce je to zajímavé. Dřív se v územních plánech řešily školy a školky, dnes jsou to domovy pro seniory. To je a bude hlavní téma. Dobrou zprávou pro naše klienty je, že kapacity budou přibývat. Chtěli bychom, aby kapacity byly daleko vyšší než teď, proto máme nemovitostní fond. A naším cílem je vytvořit jednoho z největších soukromých poskytovatelů s rozsáhlou sítí zařízení.

Jak toho chcete dosáhnout?

Několika způsoby. V první řadě se zaměřujeme na nákup současných zařízení, třeba menších, která ale lze případně dostavět – optimální kapacita je totiž 100 až 120 lůžek. Také chceme využívat developerské projekty, které staví domovy pro seniory a pak je nabízí k prodeji. A třetí možností je vytipování vhodných pozemků, na kterých pak často ve spolupráci s obcí vznikne domov pro seniory a následně ho provozuje naše partnerská společnost. Díváme se na všechny možnosti.

Bude mít v těch zařízeních kdo pracovat, když populace stárne?

Někdy interně žertujeme, že se senioři v lepším zdravotním stavu budou starat o ty v horším. To samozřejmě není řešení, ale ukazuje to na jeden z klíčových problémů – platy. Sektor dlouhodobé péče je z velké části financovaný dotačně a v důsledku toho se v něm točí málo peněz. Pokud by se však podařilo soukromému sektoru optimalizovat stávající systém, mohl by nabídnout lepší platy. Pojištění dlouhodobé péče tak může do tohoto odvětví přinést více financí a díky tomu ho zatraktivnit i pro lidi, kteří by v něm chtěli pracovat.

Životní náklady neustále rostou a Češi šetří, kde se dá. Nebude pro ně pojištění dlouhodobé péče luxus, který si nebudou moct dovolit?

Je pravda, že životní náklady rostou, ale když se ohlédneme do historie a kriticky to zhodnotíme, tak zjistíme, že se teď máme nejlépe, co jsme se kdy měli. Problémy či krize budou vždycky, a ne každý na tom bude stejně dobře, ovšem v současné ekonomice se točí spousta peněz. Vidíte to v obchodech, u moře nebo na horách. Jasně, velkou část peněz spolkne spotřeba, ale jde o to, aby lidé mysleli i na budoucnost. Je to o prioritách a nezapomeňme, že se tu bavíme o péči o naše rodiče, kteří nám dříve věnovali velkou část svého života.

Jak na to?

Nemůžete se zamknout doma, nic nekupovat, nikam nejezdit a všechno dát do spoření. Stačí peníze rozumně rozdělit a investovat tak, že když už se dožiju penze, bude o mě postaráno a prožiju důstojné stáří. Cena za pojištění se může zdát vysoká a ano, životní náklady neustále rostou, nicméně z pohledu celkové výše příjmů to rozhodně není nic dramatického.

Je tenhle produkt určený zatím jen pro český trh?

Ano, zatím je zaměřený jen na český trh. V Evropě jsme ale poměrně unikátní: pouze jedna nebo dvě pojišťovny propojují pojištění s domovy pro seniory. Ale i v zahraničí by mohlo naše pojištění dlouhodobé péče fungovat. Díváme se na další trhy, jako je Polsko nebo Německo, kde populace taky výrazně stárne.

Zpátky do Česka: jaký je vztah zdejších lidí k pojištění obecně?

U životního pojištění jsme se trochu odnaučili chápat jeho podstatu. Třeba u auta si každý uvědomuje, že když se mu něco stane a nebude pojištěný, nedostane vůbec nic. Navíc mít povinné ručení je dané i zákonem. Tam lidé princip pojištění chápou. U životního pojištění je situace „složitější“.

V čem?

Máme tady generaci, která si myslí, že je nesmrtelná. Taky jsem k ní dřív patřil, ale s léty změníte názor. A pak je tu skupina lidí s filozofií à la proč bych roky platil pojištění, když z toho stejně nic nedostanu? Princip solidarity je jedním z pilířů, na kterých nejen to životní pojištění stojí. Tři lidé, kterým se nic nestalo se svým pojistným složili na toho čtvrtého, který zůstal upoután na lůžko. Vážně by ti tři měnili se čtvrtým na lůžku? Nemyslím si. Paradoxně tedy, když se člověku nic nestane a peníze za pojištění v uvozovkách spálí, tak je vlastně vítěz téhle „zdravotní loterie“.

Kdy vlastně začít s životním pojištěním? Hned u dětí?

Klidně hned od dětí. Otázkou je spíše, na co chcete dítě pojistit?  Nejhorší a v Česku léta zažitý přístup k pojištění dětí je: „pojistím dítě, kdyby si zlomilo ruku, aby něco dostalo“. To jsou vyhozené peníze. Naopak když Vám dítě opravdu vážně onemocní a léčba bude v lepším případě hrazena zdravotní pojišťovnou, tak i přesto všechno může rodina čelit obrovské ekonomické zátěži.

A v tu chvíli se člověk bez pojištění neobejde.

Když máte malé dítě, nechcete jej nechat v nemocnici samotné. Chcete být v nemocnici s ním. Pojištění Vám může dát finanční svobodu v tom, že jeden z rodičů může přestat pracovat a věnovat se péči o dítě. Měli jsme případ malé holčičky s leukémií, kdy jsme vyplatili milion korun. S tou holčičkou logicky chtěl být někdo v nemocnici, a i když si rodiče jeden příjem škrtli, díky pojištění to zvládli. Peníze Vám zdraví nenahradí, ale na běžný život je potřebujete.

Dovolíte osobní otázku? Co všechno máte pojištěné vy?

Snad úplně všechno. I proto, že dnes je pojištění vzhledem k příjmům lidí levnější než v minulosti. Pojistit děti i na vysoké pojistné částky stojí pár stovek měsíčně, když si škrtnete drobné úrazy. Běžnou zlomeninu vyléčíte za měsíc, a i Vy jako rodič to finančně ustojíte. Důležitější je mít pokryté velké průšvihy, které obrátí život celé rodiny naruby. Takže teď přemýšlím, co vlastně nemám pojištěné. (usmívá se)

S trochou nadsázky, divil bych se, kdybyste mi zrovna vy řekl, že jste nepojištěný.

Vezměte si, kolik peněz se třeba prosází. Několikanásobně více, než lidé zaplatí za všechny typy pojištění. Někdo utratí pětistovku měsíčně za loterie a s pravděpodobností jedna ku několika milionům doufá v to, že to vyjde. Zatímco já dám tu pětistovku za pojištění a doufám, aby to nevyšlo.

Zdroj: reportermagazin.cz